Apartmán 104

Je na čase představit svoje spolubydlící.

Jak už jsem řekla, jmenují se Kimpi, Sangy (nebo možná Sangi, upřímně si nejsem jistá... každopádně se to vyslovuje bez g, to znamená „San-y“... když si z ní chcete vystřelit, řekněte „San-hý“, hrozně ji to pobaví...) a Leivy.

Kimpi (28) a Sangy (22) jsou sestry z Barmy. Obě dvě zpívají a hrají na kytaru, každopádně Kimpi letos promuje z Children and Family majoru, Sangy z Worship majoru. Všimli jste si někdy, že lidi jsou fakt totálně poznamenaný tim, co dělaj/studujou/vyhledávaj? Já už mockrát, ještě jsem ale nikdy nezažila, aby to u někoho platilo tak moc, jako u Kimpi a Sangy.

Jednoduše řečeno, Kimpi je tady naše máma. Vaří, uklízí, je schopná mi ustlat postel, když se na to jednou ráno vykašlu s osvobozujícím pocitem, že to přece můžu udělat odpoledne. Její oblíbené věty jsou: „Are you hungry?“ „Did you have a dinner?“ a „Eat/Take more!“ Ačkoli je stejně jako já na plném stipendiu, takže může jíst v místní jídelně zadarmo, nechodí tam a každej den doma vaří rýži. Každej den, někdy rýži se zeleninou, někdy rýži s kuřetem, ale pořád jenom rýži. Zároveň neustále kupuje müsli, mléko, chleba, máslo, marmeládu, prostě aby to tu bylo jako doma a aby do jídelny nemusela chodit vůbec.

Každý pátek ráno máme v apartmánu inspekci, která kontroluje, jestli si uklízíme, jestli vytíráme podlahu, myjeme nádobí a steleme si postele. To znamená, že ve čtvrtek večer všichni svorně gruntujou. Kimpi gruntuje tim stylem, že myje UPLNĚ  všechno dvakrát a když se neohroženě chopíte koštěte s tim, že dneska zametáte vy, většinou po vás zamete ještě jednou. Když máte pocit, že je všechno uklizený a sednete si, zjistíte, že Kimpi stále pobíhá po bytě a něco myje. Zeptáte se jí, jak jí ještě můžete pomoct. Řekne, že pomoc nechce, že už jste zametali a určitě jste z toho unavený. Můžete jít spát, já to dodělám. Sama skoro vůbec nespí, protože když konečně dovaří a douklízí, začne se učit.

Kimpi je super žena. Nadžena.

Když jsem před měsícem přijela a zjistila, že každý student musí mít vlastní povlečení, polštář a peřinu, půjčila mi jednu sadu, svoji náhradní. Poděkovala jsem jí a řekla, že se pokusím co nejdřív sehnat si vlastní. Příští týden mi někdo prozradil, že zde funguje skvělá kancelář zvaná „International Help“, kde studenti nechávají, co nepotřebují, aby si to mohli chudý a zoufalý internationals vzít. Šla jsem tam, sehnala prostěradlo a peřinu, hrdě si to odnesla domů, převlíkla si postel a s díky vrátila Kimpi její sadu. Všimla si toho až večer, když jsem se chystala jít spát. Zeptala se mě, jestli jsem to nejdřív vyprala. Řekla jsem, že ne, ale že to je vypraný, protože to voní práškem a je to uplně čistý. Donutila mě zase slézt z postele a znova ji převlíknout do jejího prostěradla, protože by skutečně byla klidnější, kdybychom to nejdřív vyprali v našem prášku. Nezbývalo mi říct nic jinýho, než „Thank you, mom!“

Sangy zase pořád zpívá. A když říkám pořád zpívá, myslim tim pořád zpívá. Sangy zpívá pořád. Když se ráno probudí, sedne si v posteli a začne zpívat. Když jde večer spát, začne zpívat. Když sedí u stolu a něco dělá, zpívá. Dá se i říct, že Sangy nemluví, ona jenom zpívá. Skoro vůbec neumí anglicky, takže já si s ní fakt nepopovídám. Za to umí zpívat anglicky. Možná si s ní někdy zazpívám. Zajímavé na ní je, jak dokonale dokáže zapomenout, že vedle ní někdo spí, a začít zpívat. Nebo vstát v sobotu v sedm ráno, odejít do vedlejšího pokoje, začít tam nahlas zpívat a nezavřít dveře do ložnice, kde někdo (ano, většinou já) spí. Stejně tak večer, když odejdete spát dřív než ona, na to většinou zapomene, vejde do ložnice, otevře dveře dokořán, rozsvítí a – hádejte co – začne nahlas zpívat.

„Sangy, I’m sleeping!“

„Sorry, sorry...“

...a přestane zpívat tak nahlas.

Sangy prostě pořád zpívá. Její jediný štěstí je, že zpívá dobře.

A konečně Leivy (25) z Guatemaly. Komplikovaný případ. Je to svérázná hlasitá a neuvěřitelně ukecaná holka. Jestli chcete jít dneska spát brzo, nezačínejte s ní mluvit. Bude to na dlouho. Její oblíbená věta je: „I want to get up at 5 tomorrow and go to the Prayer room before breakfast.“ Ještě nikdy to nedala, zato budík jí zvoní pokaždý.

Její další oblíbená věta je: „I want to go to the gym every day!“ Leivy totiž ráda jí barmskou rýži a vzhledem k tomu, jakym způsobem to do nás Kimpi hrne (Eat more, take more!), si připadá tlustá. V tom já většinou vidim možnost nejít do tělocvičny sama, takže zatímco ji Kimpi přesvědčuje, aby si dala víc rýže, já ji přesvědčuju, aby si se mnou šla zaběhat. Hádejte, kdo má s přesvědčováním míň práce. Navzdory všem jejím oblíbeným větám můžu považovat za úspěch, když ji tam dotáhnu jednou týdně.

Leivy má úžasnou schopnost nevšimnout si, že se o něco snažíte nebo že jste právě něco udělali. Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak fungují zdejší žaluzie a otvírání oken. Jeden večer jsem asi deset minut zápasila s oknem a snažila se ho otevřít. Když se mi to konečně podařilo, vítězoslavně jsem si oprášila ruce a poodstoupila od okna, načež přišla Leivy a rázně ho jedním tahem zavřela, aniž by řekla jediný slovo. S podobnou oblibou vám zhasíná světlo v koupelně, protože zapomene, že jste ve sprše, a když tam začnete zoufale křičet, trvá to další minutu, než si uvědomí, že by tomu křiku měla věnovat pozornost. Leivy taky ráda zapíná klimatizaci asi tak pět minut poté, co jste ji vypnuli, protože vám zimou zmodraly palce u nohou.

A taky pořád něco ztrácí. Neuplyne jedinej den bez toho, aby Leivy nehledala klíče, náušnici, studentskou ID nebo svoji Bibli.

Každopádně vždycky když někomu řeknu, s kým bydlím, dozvím se, že mám neuvěřitelný štěstí, protože jsou to ty nejlepší spolubydlící na celym kampusu. A asi maj pravdu. Všichni totiž milujeme nadženy, zpívající kreatůry a temperamentní slečny se španělskou výslovností.

I já sama dobře vim, že bydlet s nima je super, protože jestli mě něco v životě má naučit trpělivosti a toleranci, jsou to tyhle tři duše.

A konečně, je dobrý si připomínat, že jsem mohla chytit na pokoj nějakou Američanku.